Velké sucho
Krajina letos na jaře trpí nedostatkem vláhy, tohle je celoročně bahnité místo a takhle se zmenšila louže na mé běžecké trase za poslední dva týdny. Překvapuje mě, že v České televizi si při zprávách o počasí chválí, když „bude hezky s malou oblačností“, jakoby déšť byl něco škodlivého.
Dřevorubectví
Zažil jsem dobu, kdy v lesích pracovali dřevorubci s pilami a sekerami a po lesních průsecích tahaly klády koně, nebo tudy jezdily z dnešního pohledu lehké traktory Zetor. Tak bylo možno všude projít po lesních stezkách lehce zarostlých travou a pokrytých jehličím.
Soudobé těžení dřeva provádějí monstrózní těžké stroje, některé průseky jsou pěšky neprůchodné. Ale tahle „úprava“ alespoň prospívá různým živočichům, jak se zjistilo v bývalých vojenských újezdech. Při krosu tady přecházím z běhu do prodírání se porostem. A stopky stále běží…
„Polní cesty“ s prašným povrchem začaly ubývat při scelování polí v sedmdesátých létech. Cesta, která přichází na snímku zleva, pokračovala dále doprava podél rybníčku a byla to malebná pasáž, která navazovala na další cesty, dnes rovněž neexistující.
Zůstala značně zmenšená síť polních cest a ta je v posledních několika létech podle mého názoru nesmyslně opatřována asfaltovými povrchy. Téměř u každé vesnice je tady v polích tabulka „Polní cesty XXX(název vesnice) – akce spolufinancovaná Evropskou Unií“.
Pro mě to znamená, že najít pro „přespolní běhy“ vlídný povrch je docela problém.
Eurolány
Nevím jak jinak nazvat situaci, která vzniká letos na polích.
Překvapilo mě to při minulém běhu po trase, kterou využívám více než půlstoletí. Po výběhu z lesního stoupání se dostávám na rozcestí: rovně by to bylo kratší po asfaltové cestě přes vesnici, která je přede mnou. Já však vždycky odbočím vlevo, a vesnici obíhám po louce dlouhé přes kilometr. Po levé ruce mám pole, po pravé les.
Dnes po několika desítkách metrů nevěřím svým očím: od posledního běhu před dvěma týdny zmizela louka a několik mezí, před sebou vidím od obzoru k obzoru uvláčený lán oranice, která se rozprostírá až „nadoraz“ k lesnímu porostu. Okraj lesa je tady neprostupný, je to nefalšovnaé „trní a hloží“, rychlé rozhodnutí a pokračuji v běhu po oranici. Brzy poznávám, že na to moje kondice už nestačí. Začíná drobně pršet a já si uvědomuji absurdnost situace: Jsem v tričku a v trenýrkách uprostřed ohromné blátivé plochy. Jako bych se ocitl v pohádce, kde nějaké nadpřirozené síly proměnily příjemnou běžeckou trať v nekonečné bláto.
Nezbývá mi, než přejít pokorně do chůze a příště běžet raději přes vesnici.
Tohle orání „nadoraz“ je prý způsobeno Bruselem, který z vesmíru snímkuje obdělané plochy, a podle výměry na snímcích poskytuje eurodotace.
Drobní živočiši přicházejí o další meze a remízky a já o kousek hezké krajiny vhodné k proběhnutí.
Mám pocit, že to jsou bývalé socialistické lány naruby.