Cesta k mostu je hodně skrytá, já ji znám z doby, kdy jsem tento most na konci minulého století stavěl s Metrostavem. Průjezd první kolony byl ohlášen na desátou hodinu, na místo jsem dorazil se zpožděním až po dvanácté. Měl jsem štěstí, konvoj byl opožděn. U mostu jsem se přidal k několika divákům, kteří byli po dvouhodinovém čekání ve větrném počasí řádně promrzlí. Po chvíli se na dálnici pod mostem objevila očekávaná vozidla. Přivítala je bouřková přeháňka, dokonce zahřmělo a ve vzduchu vířila ledová krupice. Přesto jsme mávali na pozdrav a posádky vozidel to opětovaly. Fotografie nejsou zdařilé, pořádně jsem neviděl a zkřehlými prsty jsem jen těžko mačkal spoušť.
Nazítří jsem prošel branou kasáren v Ruzyni
hned při jejím otevření pro publikum v 10 hodin.
V davu s námi šel i pan ministr
Frendies
Na nádvoří kasáren se návštěvníci bavili s vojáky a také pořizovali společné fotky. Nazývám je Frendies ( od friendly).
http://en.wikipedia.org/wiki/Sustainment_Brigade
Poručíka Chana jsem rozveselil vzpomínkou na svoji službu v bývalé Československé armádě. V sedmdesátých létech, při cvičení na Doupovských vrších nedaleko hranic s Německem jsem zaslechl při obědě v polní kuchyni hlášku: „…že něco není v pořádku jsme si uvědomili, když jsme si povšimli, že k nám do kuchyně chodí na obědy vojáci v uniformách US Army…“ Řekl jsem, že dnes jsem zažil něco jako Deja vu, když jsem si povšiml, že službu na bráně kasáren armády České republiky v Ruzyni vykonávají vojáci v uniformách US Army Military Police.
Přes nevlídné počasí
Zájem příchozích neutuchal
Po dvou hodinách jsem „promáčený, ale spokojený“ návštěvu ukázky našich spojenců ukončil.