Reklama
 
Blog | Jan Orna

S yoguminem v mokrejch tričkách

 

Mokrý tričko se na tebe přilepí. Mokrý trenýrky taky.

Mokrej asfalt

Suchý běžecký voblečení neváží skoro nic, nacucaný tíží jako cent. Když se v ňom kondičně proběheš ňákejch deset kiláků, v dešti, protivětru a teplotě pár stupňů nad nulou – máš vobrázek, jaký byly letošní „Běchovice“.

Yoguminovy sedmimílový boty

Reklama

To by nebyl ani Yogumin, aby něčim nepřekvapil. Ve svejch speciálních botkách upaloval a vypadal přitom docela svěží. Von totiž trénoval podle běžecký kuchařky doktora Kavana.

Dal sem to podle Hendersona

a byl sem v pohodě. Taky proto, že muj táta byl pravej jihočeskej vodník. Nacucaný triko mi dávalo běhací sílu.

Henderson

Joe H e n d e r s o n

Po dlouhé době jsme sáhli do „zlatého fondu“ běžecké literatury. Legendární americký sportovní novinář a bývalý šéfredaktor magazínu Runner‘ s World se v předloženém článku zabývá otázkami zajímajícími snad každého veterána. Přes delší dobu, která uplynula od napsání tohoto materiálu, zůstávají jeho myšlenky živé a závěry použitelné i v našich podmínkách.

S postupujícím věkem bohužel zjišťuji, že již nejsem schopen závodit, aniž by u mne nedocházelo ke zraněním. Nicméně cítím, že mi nezbývá než abych to znovu vyzkoušel.

Stále chci ještě závodit, ale už spíš kvůli společnosti běžců, než pro vítězství. Moje poslední výsledky nestojí za řeč! Málo se podobají těm ze starých časů. Chci nyní závodit pro to, co dělám, a pro lidi, které na závodech potkávám. Chci také závodit, protože stále nutně potřebuji běhat Mé závodění musí obsahovat kompromisy, aby nenarušilo zbývajících 90% mého běžeckého života. Nemohu už přípravu ani výsledky brát moc vážně. Kdybych to udělal, radost by se záhy zvrtla v mizérii.

Řídím se nyní deseti pravidly, z nichž mnohá jsou – pravda – v rozporu s téměř vším, co vám bylo řečeno nebo co jste četli o atletickém tréninku a závodění. Ale právě tato NE mohou nám starším běžcům říci ANO dalšímu závodění.

1/ NETRÉNUJ! To znamená, neběhej nic příliš dlouhého ani rychlého mezi závody, pouze se na ně přiměřeně připravuj. Závody jsou samy o sobě pro tebe dostačujícím tréninkem. Pracuj tvrdě, když se to počítá – tj. při závodech samých.

2/ NEBĚHEJ V ZÁVODĚ PŘÍLIŠ DALEKO A PŘÍLIŠ RYCHLE! Zůstaň v mezích daných tvým volným denodenním běháním. V závodě jsi schopen běžet dejme tomu o minutu na km rychleji než při tréninku, ale ne už o dvě a více a také ne příliš dlouho. Z toho vyplývá, že by ti měly vyhovovat závody od 5 do 21 km, kterých je ostatně nejvíce.

3/ NENECH SE STRHNOUT! Dej si spíš nenáročný cíl, usiluj pouze o takový výkon, který by pro tebe nebyl zkIamáním. Nezabývej se příliš taktikou závodu, nebuď nervózní.

4/ MOC SE NEROZCVIČUJ! Jako kondiční běžec se musíš trochu rozhýbat před kratším závodem, ale ne už před dlouhým (např. půlmaratonem). Jsa nerozcvičený; musíš přirozeně začít volně a první kilometry půlmaratonu jsou něco jako rozklusání. S touto taktikou určitě nevyhraješ svou věkovou kategorii, ale používáš dobrou pojistku proti přepálení..

5/ NECPI SE TAM, KAM NEPATŘÍŠ! Jsou veteráni, kteří bez ohledu na svůj věk a výkon se staví při závodě zásadně do první řady. Při TV přenosu se jejich chování snad dá omluvit mužskou ješitností, ale jinak je trapné, protože překážejí těm opravdu trénovaným a rychlým. Udělej to opačně – postav se „na chvost“ a usmívej se na stejně rozumné kamarády.

6/ ZAHOĎ STOPKY, NEVNÍMEJ MEZIČASY! Místo toho si všímej lidí kolem trati i nejbližších běžců, když se ti běží dobře a někdo tě předbíhá, připoj se k němu, když ne, tak ještě zpomal. Jediný čas, na kterém ti záleží, je ten, který uvidíš na digitální časomíře v cíli. Nikoli jeho hodnota, ale prostý fakt, že to máš za sebou.

7/ NEBĚHEJ STEJNOMĚRNÝM TEMPEM! Řiď se spíše tzv. „akceleračním vzorcem“, rozděl si v duchu trať na tři díly – nemusí být stejně dlouhé. Rozklusej se v první, běž svým tempem ve druhé a s určitým úsilím teprve ve třetí. Teoreticky by měl být tvůj první kilometr nejpomalejší a poslední nejrychlejší.

8/ ZÁSADNĚ NEBOJUJ O UMÍSTĚNÍ!  V cílové rovince někteří běžci sprintují jako o život – to tě musí nechat v klidu. Umístění na 501. místo 502. pořadí znamená mnoho pro ně, nikoliv však pro tebe. Graciézně jim ustup. Ihned na jejich startovní čísla zapomeň, nezapisuj si je. Jsou úplně bezvýznamná.

9/ NESROVNÁVEJ ČASY! Osobní rekord je znamením úspěchu z mládí a z lepších dob, není tvým neúspěchem, když se s věkem od něj stále vzdaluješ. Nedovol svému dřívějšímu já, aby tě stresovalo a poráželo.

10/ NEZÁVOĎ JIŽ PŘÍLIŠ ČASTO! Atmosféra závodu ti i nyní přináší určité vzrušení, fyzickou i duševní námahu, která by neměla být moc častá. Běžíš-li třeba půlmaraton, další start by měl být až po dvou týdnech. Nebud‘ otrokem startovního čísla!

Běhání začíná (aspoň pro většinu lidi) jako cvičení, proklamující základní kondici jako prvotní cíl. Kondice je stadium, kterým musíte projít na své cestě k závodění. Kondiční běžci běhají pro zdraví, závodníci pro výkony. Kondiční běžci mají nízkou kilometráž a pomalé tempo, u výkonnostních běžců je tomu právě naopak.

Závodění je naopak stadium, kterým musíte projít, abyste pochopili kouzlo běhu pro potěšení. Výkony s věkem zákonitě klesají, váš běžecký život však nekončí. To nejlepší může teprve přijít. Se snížením intenzity tréninku pocítíte, že vás již nic nestresuje. O své zdraví se nemusíte obávat – to by mělo být automaticky produktem vašeho běhání. V popisovaném prvním stadiu zajímají běžce nejvíc témata vztahující se k obecné zdatnosti, preventivní medicíně, dietě a kontrole vlastní hmotnosti. Ve druhém stadiu se přirozeně zabýváte otázkou jak běhat více a rychleji, ve stadiu třetím lze vaši činnost přirovnat vzdáleně k práci automatického pilota. Máte potěšení i ze svých skromných výsledků, oceňujete lidi kolem sebe víc pro to, u čeho vydrželi, než čeho kdysi dosáhli.

 

Čertovskej Milan

Milan je sedumdesátník, von je ale převtělenej pekelník. Nadělil hezkejch pár minut nejenom mně, ale dokonce i Yoguminovi.

Tak to by bylo vode mně všecko vo naší běžecký partičce a vo těch asfaltovejch kilometrech.