Reklama
 
Blog | Jan Orna

Vichřice Apolena.

V noci z 18. na 19.ledna 2007 dosáhla rychlost větru na českých horách hodnot 50 až 60 metrů za sekundu, to je až přes 200 kilometrů za hodinu. Genderově vyspělí meteorologové úkaz nazvali „Orkán Kyrill“. Mně by se více líbil název třeba „vichřice Apolena“ -  ženy občas dokáží dát podobně volný průchod svým emocím.

Dovolená na Šumavě.

 

 Koncem letošního února počasí dýchalo jarem, na šumavskou dovolenou jsme si s manželkou nakonec přibalili také běžky. 

Reklama

Za Vimperkem, ve stoupání na Kvildu, v místech kde loni policie pouštěla „nahorů“ jen auta s plnou zimní výbavou, protože předtím silnici ucpali ti, kdož ve sněhové oranici a závějích uvízli, letos vidíme daleko dopředu jen holý asfalt. Až nahoře, na kvildských pláních, je pár centimetrů sněhu a vyznavači tenkých prkýnek si zde přicházejí na své. 

Nazítří se chystáme na sníh i my. Skluznice našich lyží „SPORTEN HIGH PERFORMANCE“ optimálně penetruje vosk „SWIX V00 RED SILVER“ , upravený žehličkou „ SWIX SKI a SNOW WAX IRON“ s termostatem nastaveným na 120 stupňů Celsiovy stupnice. 

Krátce: „trefili jsme mázu“. 

Při projížďce se ukazuje jedna věc: v lesích chráněné krajinné oblasti nezpůsobila lednová vichřice vlastně žádné škody. Lesní masivy zůstaly zachovány a více či méně rozsáhlé polomy brzy vyplní nový porost. V  hospodářsky využívaných lesích dole v krajině, kde je dřevo zbožím, jehož těžba je plánována, jsou účinky vichřice z tohoto pohledu skutečnou „přírodní katastrofou“. Tady, kde je prvotním zájmem volný rozvoj přírody, se jedná o běžný přírodní proces. Vždyť za posledních přibližně 10 000 let, kdy má šumavská příroda dnešní tvář, se tady takových vichřic odhadem přehnalo několik desítek. 

Činnost člověka je zde díky snaze současného vedení šumavského národního parku zaměřena především na ochranu přírody, na umožnění jejího pokud možno samovolného vývoje. 

To se nedá říci o předchozím vedení, které mělo zřejmě prvořadou prioritu v penězích, utržených za prodej šumavského dřeva. 

Místní obyvatelé, kteří pracují jako „dřevorubci“ (to slovo nejspíš žáci základních škol brzy přestanou znát, podobně jako slovo „nůše“) – sami si říkají „těžaři“, či „pilaři“, mají zajištěn dostatek práce přinejmenším na celý rok. 

Majitelé penziónů a hotelů také neměli s následky vichřice problém. Jeden z nich mi řekl: „tři dny nám nešla elektrika, v jídelně jsme topili v kamnech dřevem, hosté chodili s nádobami pro vodu do studny, a vařím na plynu. A teď už je zase všechno jako předtím“. 

Následujícího dne napadl nový sníh. A my jsme dokonale „promazali“. Použitím „Smývacího roztoku na odstraňování vosku z lyží SKIVO v aerosolovém balení“ jsme se dostali z nejhoršího. Jinak bychom snad nakonec použili novou lyžařskou techniku, kterou na letošním lyžařském mistrovství světa v Sapporu předvedl francouzský reprezentant Vittoz.

Zde jenom stručný popis novinky: „Zahoď běžky, vrať se pěšky!“

 

 Byla to letos taková normální zimní dovolená.