Ze životopisu skutečného Krále Šumavy (str.17-22 knihy).

Otec Josef (31.1.1869 – 19.7.1946) byl šumavský Němec, matka Petronila Uhlirsová (22.6.1881 – 3.11.1955) pocházela z české rodiny Uhlířových ze Stach. Kilian se vyučil řeznickému řemeslu ve Vimperku u mistra Gollera v létech 1919 – 1922. Vojenskou prezenční službu si „odkroutil“ v Českých Budějovicích.
Když se v roce 1935 oženil s Terezií Pfeifferovou (nar.26.8.1908), přestěhoval se na statek rodičů své nevěsty v Pláních č.35 a ještě za trvání první republiky se jim narodily dvě dcery, Helga a Elma.
V období fašizace pohraničí nebyl členem žádné politické strany nebo podobného hnutí.

Po připojení Československé republiky s německy hovořícím obyvatelstvem k sousednímu Německu byl nucen v roce 1940 jako říšský občan obléci uniformu a narukoval k německé Kriegsmarine. Britové v únoru 1943 poslali minolovku, na které byl posádkou, ke dnu a Kilian byl z ledové vody zachráněn britskými námořníky. Jako válečný zajatec byl nejprve vězněn na britských ostrovech a ve druhé polovině roku 1945 byl převezen do Francie do pevnosti Saint – Nazaire. Odtud se mu podařilo utéci a po dlouhých nočních pochodech se ocitl v horním Bavorsku, kde zůstal i po konci války a nestal se tak účastníkem potupného odsunu.
Usadil se nedaleko českých hranic v městečku Rőhrnbachu a v roce 1946 se setkal s manželkou a oběma dcerami vysídlenými z Čech. V jeho žilách se dala znovu do pohybu pašerácká krev. V roce 1947 se do válkou zničeného Německa donášely celé kolekce šicích jehel, umělé sladidlo, dámské střevíce, rýžové kartáče, nitě, hřebeny, koření, zapalovače. Nejvíce se ale vydělávalo na cigaretách. V Čechách zase po odchodu americké armády přetrvával zájem ženského pokolení o dámské punčochy nylonky, lidově „najlonky“.

Kilian si v novém bydlišti záhy otevřel obchod se dřevem, a to pravděpodobně už v roce 1947. Dřevo rozvážel vlastním nákladním autem. Později přistavěl k domku i truhlářskou dílnu a narodil se mu dlouho očekávaný syn.
Do Bavorska spolu s ním přešla i pověst jako o největším pašerákovi na bavorsko – české hranici.
To byl také důvod, proč si Kiliana v roce 1948 vybral pro své záměry plukovník Telecky, Čechoameričan, velitel americké CIC pro oblast severního Bavorska.
V kritickém období po únoru 1948 převedl za hranice do bezpečí velmi mnoho lidí. Byl sice při převádění agentů pro CIC i při soukromých akcích ozbrojen, ale nikdy zbraně neužil a nikoho nikdy nezabil ani nezranil. Při plněná úkolů pro CIC byl naprosto spolehlivou osobou, a proto mu Američané bezmezně věřili. Věděli o jeho kšeftování, ale tolerovali mu je jako nikomu jinému a v případě zadržení německou Grenzpolizei ho propustili.
Při postupování v terénu měl Kilian neobyčejný instinkt, dar od Boha, a přes neúspěch při přechodu Teplé Vltavy pod Františkovem se „nenašel na Šumavě nikdo takový, kdo by se mu alespoň vyrovnal“.
Kilian Nowotny přešel naposledy bavorskou hranici do Čech spolu se svým druhem Ottou Grabmullerem a dvěma muži, které převáděli, dne 5. května 1950. Kolem 21. hodiny toho večera byl nad bývalou papírnou ve Františkově postřelen hlídkou Pohraniční stráže. Dokázal se sám vrátit a se štěstím byl nalezen hlídkou Američanů, která mu zachránila život.