Reklama
 
Blog | Jan Orna

Dlouhá míle podruhé.

Náhle je to tady: na Texově čísle hlásí ATIS „runway in use thirtyone“. Takže máme stav nejvyšší pohotovosti a chystáme se k akci.

Tatínků je málo. S dědečky je to o něco lepší, možná proto, že jich každý má dvakrát tolik co tatínků. Takže jsme s tím klukem zase na Dlouhé míli a jdeme se podívat na přistávající letadla. „Provoz na dráze třicetjedna“ znamená, že letadla přilétají na ruzyňské letiště z jihovýchodu. Desetitisíce lidí v sídlištích Jihozápadní město a Velká Ohrada (dříve vesnice Stodůlky a Řeporyje), Barrandov a například také Řepy dostávají svůj příděl hluku a výfukových zplodin. Zato pro mne je to příležitost vzít vnuka na malou airshow.

Odsud, od dálničního nadjezdu jsou letadla ještě daleko a vypadají jako hračky, které se snášejí k zemi téměř bezhlučně.

dist.jpg

Reklama

Zbývá ujít párset metrů po blátivé polní cestě a dostáváme se k plotu, za kterým je letištní runway. Nad obzorem se objeví nejprve blikavá záře světlometů, potom se z modře oblohy vyloupne silueta přistávajícího letadla. Náhle je pár desítek metrů nad námi. Je vidět všechny detaily i nápisy na trupu a křídlech. Motory, byť běží na stažený plyn, spolu se vzduchem, jehož proudění se láme na vysunutých klapkách křídel a na podvozku, vytváří nesnesitelný svist. Po pár vteřinách letadlo mizí za hranou terénu a opět je ticho. Na obzoru se mezitím objevila další blikavá záře… Je to zdánlivě nekonečný kolotoč. Občas ještě na tento konec dráhy pomalu přiroluje letadlo a otočí se ke startu. Na obzoru je přitom již vidět další přistávající stroj… Chvíle burácení motorů na plný plyn, až k nám zavane vzduch, který mi připomíná vůni petrolejových kamínek mojí babičky, a letadlo jde nahorů. Vzápětí už je tady další přistání.

arr1.jpg
arr4.jpg

Nenápadné řádky z tabulí příletů a odletů brutálně zhmotnělé do reality.

Klukovi se to líbí, tipuje jaké letadlo se právě blíží. „Dědo, tohle bude Boeing“, „Tenhle je vrtulovej“, „Tohle bylo malý letadlo, dědo nevíš co to bylo?“

Zatímco vnuk vyhlíží další letadla, vynořují se mi vzpomínky: z tohoto směru jsme před půlstoletím přistávali s rodiči při návratu z vyhlídkového letu Dakotou. Dodnes si pamatuji její imatrikulaci: OK – WAR. Přistání nadvakrát, při prudkém vzestupu letadla po prvním pokusu použila slečna na vedlejším sedadle papírový sáček… Na zemi jsem si všiml ostruhového kola na zádi trupu, i zblízka mi připadalo překvapivě malé. Odchod od letadla do letištní budovy pěšky, místy po trávě…

O nějaký rok později, zájezd do Maďarska. Výletní loď při plavbě po Dunaji „ztroskotala“: za skřípavých zvuků uvízla na písečné mělčině a lodníkům trvalo několik hodin, než plavidlo s poněkud pošramoceným trupem opět vrátili na vodu. Plánovaný rychlík z Bratislavy byl potom bohužel už pryč. Situace začala ohrožovat můj milostný život, spěchal jsem totiž do Prahy na schůzku. V době bez mobilů a internetu mohl takový výpadek znamenat konec začínajícího vztahu. Riskl jsem tedy cestu na bratislavské letiště – a vyšlo to. Přišel jsem právě včas k odletu letadla do Prahy. Dvoumotorový IL – 14 ruské konstrukce, silně inspirované americkou Dakotou spolehlivě přistál v pražské Ruzyni. Na tuhle historku dodnes s manželkou občas s úsměvem vzpomínáme…

Přistávací trajektorie tehdy vedla nad řídce obydlenými částmi Prahy jako byly barrandovské louky, stodůlecká a řeporyjská pole a zelené svahy Motola. Také letecký provoz na Ruzyni byl jenom slabým čajíčkem  ve srovnání s dnešní smrští.

Vývoj území a leteckého provozu v okolí Ruzyně – to je ilustrativní kamínek do mozaiky dějů, které mohou způsobit případnou klimatickou změnu. 

Pro každý větší projekt se v dnešní době zpracovává analýza rizik.

Množství zplodin vypouštěných do zemské atmosféry činností člověka mění v celoplanetárním měřítku to, co nastavil Vesmír: chemické složení zemské atmosféry. Nepřekonáme socialistické „poručíme větru, dešti“ silnějším „poručíme Vesmíru“? Není to riziko?

Fouká chladný vítr, na tomhle povětří nám vytrávilo a tak vytahuji z igelitky malé občerstvení. Zpozorovala nás hlídka ostrahy, která v terénním autě projíždí kolem vnitřní strany plotu. Teréňák jede plynule dál, přesto je na čase tuto airshow opustit. Odcházíme zpátky na Dlouhou míli. Máma s malým bráškou doma už jistě připravuje večeři.

P.S. Text je volným pokračováním dřívějšího blogu „Dlouhá míle“.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama