Lehkoatletické discipliny – běhy, skoky a házení předmětů – provázejí lidstvo od jeho vzniku. Tyto dovednosti byly kdysi nutné k přežití.
V současnosti je dobrá atletická kondice základním kamenem každého sportovního odvětví. Proto se atletice říká také „Královna sportů“.
MEA 1978
Sportovnímu fanouškovi přináší účast v hledišti na vrcholných světových akcích nezapomenutelné zážitky.
V roce 1978, na přelomu srpna a září bylo atletické mistrovství Evropy na Strahově na stadionu Evžena Rošického.
Byl jsem se podívat na závěrečný den v sobotu 3.září. Závěrečná finále probíhala už za tmy, při umělém osvětlení a pro mě je nezapomenutelný závod mužských štafet na 4x 400 metrů. Po strhujícím souboji proběhl cílem na třetím místě náš finišman Karel Kolář. Obíhal potom po tartanovém oválu jenom v ponožkách a s tretrami v rukou zdravil diváky. Tehdy ještě nebylo zvykem slavit podobné okamžiky se státní vlajkou.
Zvítězilo kvarteto Západního Německa před Polskem. „Západní Německo“- dnes již neexistující stát. Do podobného historického ranku patří i vítězství Rusa Leonida Mosejeva v maratónu. Takové označení by tehdy velmi pravděpodobně stálo místo novináře, který by se to odvážil napsat. Maratón přece vyhrál sovětský závodník.
O dva týdny později se běžely 82. „Běchovice“. Po seběhu z kopce Tábor je před námi proslulé stoupání do „Hrdlořezáku“. Běžel jsem v oddílovém dresu Bohemians: modré tílko se dvěma bílými pruhy a bílé trenýrky, použil jsem ty ve kterých cvičila armáda na Celostátní Spartakiádě. Obutí, modré Botasky neměly téměř žádné odpružení při došlapu, ale to jsem tehdy nevnímal. Vzpomínám také, že před startem duněla z amplionů na běchovické návsi „Srdce ze skla“ v podání Američanky Debbie Harry. Dobrý a povolený doping do závodu.
https://www.youtube.com/watch?v=WGU_4-5RaxU
V soudobých maratónkách Adidas Boost je došlap třeba na asfaltu hebký, jako na průseku někde v lese. V kategorii LXX+ bych bez téhle vymoženosti s běháním asi brzy skončil.
HME 2015
European Athletics Indoor Praha 2015 Championships
„heart of europe-heart of athletics“ – hlásá nový fenomén doby, internet.
Vstupenku jsem dostal jako dárek, moji blízcí ji zakoupili „přes počítač“.
Elektronika ale pronikla i přímo na hřiště a někdy přináší hodně nečekaných emocí.
Starty sprinterů
Pamatuji ještě dobu, kdy regulérnost startu posuzoval startér vizuálně. V dnešní době je to tak, že atletická federace rozhodla, že reakční doba při startu kratší než jedna desetina sekundy znamená ulitý start („false start“) . Zvláštní zařízení snímá tlak na startovní blok několik tisíckrát za sekundu, hodnoty jsou přenášeny do počítače a tam jsou okamžitě vyhodnoceny.
Myslím, že je to hodně záludné pravidlo.
V prvním sobotním rozběhu žen na šedesát metrů vypadal start v pořádku, přesto se vzápětí ozval druhý výstřel startérovy pistole. Ulitý start, ale nikdo v tu chvíli netušil, která ze závodnic se prohřešila. Na to lidské smysly nestačí. Co se vlastně stalo, uviděli po chvíli všichni na monitorech:
Pátá dráha- start „ulitý“ o jednu tisícinu sekundy!
Nečekaný příval emocí smutku
Střední tratě
Na besedě s námi, studenty gymnázia (tehdy „Jedenáctileté střední školy“) v Praze Na Zatlance v šedesátých létech řekla Dana Zátopková, že pro diváky jsou sprinty příliš krátké, než se rozkoukáte, běžci jsou už v cíli. „Štreky“ ( pět a deset kilometrů) jsou zase nudně dlouhé. Podle jejího názoru je pro atletického diváka nejzajímavější „míle“, tedy běh na 1500 metrů.
Finále „patnáctistovky“
rozbouřilo hlediště už od startu, ale neočekávaný závěr závodu naplnil halu bouřlivými emocemi až pod střechu.
Nechme promluvit vítěze Jakuba Holušu:
„Závěr závodu si pamatuji naprosto přesně. Viděl jsem, že Turkovi už to úplně nechutná. Poznám to z jeho stylu, že už mu to úplně netáhlo, nežralo metry….Poslední dvoukilo jsem šel naplno. Věřil jsem, že mi to jede, že jdu hodně dobře. Diváci, jak řvali, to mě tlačilo, tlačilo, tlačilo…Na poslední stovce jsem začal věřit, že až vyběhnu z poslední zatáčky, tak ho udělám.“
Česká sportovní radost, Jakube děkujeme…
https://www.youtube.com/watch?v=BJs_L7yq5qE