Reklama
 
Blog | Jan Orna

Smrt má ráda fyziku.

Fyzikální zákony platí neúprosně, neukecáš je. Když na ně lidi s prominutím ser…  seriózně neberou zřetel, má smrtka žně.  

Středoškolská fyzika. 

Energie tělesa, totiž jeho „schopnost konat práci“, je přímo úměrná hmotě (kolikrát vzroste hmotnost, tolikrát se zvýší energie), ale je také úměrná „čtverci“ rychlosti (vzroste-li rychlost například dvakrát, energie se zvýší čtyřikrát).

 Fyzikální jednotky.

Reklama

Jednotka síly Newton představuje sílu, která udělí hmotě 1 kg zrychlení 1 ms-2.

Tedy 1N = 1 kgms-2. Jednotka energie Joule představuje práci, kterou vykoná síla rovná jednomu Newtonu působící na dráze jednoho metru. Tedy 1 Joule (J)  = 1 Newtonmetr (Nm) = 1 kgms-2 . m = 1 kgm2s-2 . Vyzvedneme – li například jednokilogramové závaží do výšky jednoho metru, vykonáme práci: 1 kg x 10 ms-2 (přibližná hodnota tíhového zrychlení na povrchu Země) x 1 m = 10 kgm2s-2 = 10 Joulů.

Příklad. 

Automobil o hmotnosti 1000 kg, jedoucí rychlostí 90 km/hod, má energii: 0,5 krát hmotnost krát rychlost na druhou: 0,5 x 1000 x 252  = 312 500 kgm2s-2 = 312 500 Newtonmetrů (Nm).

Pokud jede stejný automobil dvojnásobnou rychlostí, totiž 180 km/hod, jeho energie se čtyřnásobně zvýší: 0,5 x 1000 x 502 = 1 250 000 Nm neboli Joulů (J).

Při nárazu do překážky (svodidla, jiného auta, stromu) vykoná tahle energie čtyřnásobnou práci, která rozbije autíčko i tělíčko…

 

 Z pravidel silničního provozu. 

Vozidlo má dodržovat přiměřený odstup od vozidla jedoucího před ním. Doporučují se 2 sekundy. Při rychlosti například 180 km/hod (neboli 50 metrů za sekundu) je doporučený odstup 100 m. To dodržuje málokdo. Naopak, často vídám na dálnici v levém pruhu auto, které jede svižně. Zezadu se přiřítí ještě rychlejší vůz, „nalepí“ se do vzdálenosti několika metrů, leckdy ještě povzbudivě blikaje dálkovými světly. Člověku nad tím zůstává rozum stát, smrt si v takovém případě brousí kosu.

Představme si, že automobil narazí do nečekané překážky (na silnici se zdánlivě jasná a přehledná situace může změnit ve zlomku vteřiny).

Řidič, který za ním jede 180 km/hod ve vzdálenosti sto metrů, spotřebuje nejprve 0,7 sekundy reakční doby neboli 0,7 krát 50 = 35 metrů ze svého odstupu. Nějaký metr ještě ujede, než zareagují brzdy jeho auta. Na to, aby z rychlosti 180 km/hod zastavil, mu nakonec zbývá nějakých 60 metrů. Zda to stihne, záleží také na stavu povrchu vozovky, je-li suchý či mokrý například.

Řidič, jedoucí v odstupu několika metrů, ale třeba až 35 metrů, nestihne v takové rychlosti udělat naprosto nic. V plné rychlosti narazí do auta před ním. S energií řekněme 1 250 000 Joulů, viz výše.

Za dalších ztížených podmínek, například v dešti, nebo za mlhy, není člověk schopen „odhadem“ stanovit s dostatečnou přesností bezpečnou rychlost ani potřebné rozestupy. Důsledkem jsou „řetězové“ dálniční nehody.

 

V Americe proto zkoušejí „inteligentní dálnice“. Počítač na palubě auta komunikuje se senzory umístěnými na dálnici (snímání počasí, pohybu ostatních automobilů atd.), i v okolních vozidlech. Automaticky nastavuje rychlost jízdy i rozestupy. Vznikají skupiny „vláčků“ aut, jedoucích konstantní rychlostí. Stále však auto řídí člověk. Aby automatika řídila vozidlo bez zásahu člověka, není z legislativních důvodů možné zatím v žádné zemi na světě.

 

 Švédská studie.

Je třeba dodržovat rychlost, kterou stanoví pro silniční provoz zákony. Švéd Nilsson  ve své práci uvádí rovnici popisující vztah mezi rychlostí a dopravními nehodami se smrtelnými následky. Studie je tady.

„Hodnota exponentu indikuje závažnost zranění. Exponent 4 je používán pro nehody s úmrtím. Použitím tohoto modelu pro snížení rychlosti ze 100km/h na 90km/h dostaneme poměr rychlosti po/před = 0,9. Umocněno na čtvrtou = 0,656, což znamená, že počet nehod s úmrtím by měl poklesnout 0,656-krát, neboli je možné očekávat redukci počtu nehod s úmrtím o 34,4%.“

„Na základě výše uvedených faktů je možno konstatovat, že neexistuje statistický důvod pro zpochybňování účinnosti kamer měřících rychlost jako vhodného a účinného dopravně-bezpečnostního opatření. Pokud chce jakákoliv vláda omezovat počty usmrcených a zraněných z dopravních nehod, pak rychlost by měla být tím nejdůležitějším faktorem určeným k regulaci.“

Můj názor.

Instalace kamer, kontrolujících dodržování předepsané rychlosti, případně také potřebného odstupu mezi vozidly, je řešením. Týká se monitorování dálnic, rychlostních komunikací a vytipovaných ostatních silnic s velkou dopravní zátěží. Z celostátní statistiky dopravních nehod si každý může vypočítat pravděpodobný počet ušetřených lidských životů.

Další lidské životy by ušetřilo snížení maximální povolené rychlosti, například o 10 km/hod – na 120 km/hod na dálnicích a na 80 km/hod na ostatních silnicích. Ostatně dálnice D1 byla projektována podle dobových předpisů a norem jako „D 120“ (návrhová rychlost jízdy).

Nadějí do budoucnosti jsou „inteligentní silnice“. 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama