Stavba nejvyšší budovy v Česku – první pokus.
Myšlenka, že by Československý rozhlas měl opustit historickou budovu na kultovní adrese Vinohradská 12 se zrodila v šedesátých létech. Místo pro novou stavbu bylo vybráno na pražské Pankráci. Na rýsovacích prknech architektů a inženýrů vznikl návrh výškové budovy plné akustických studií a hudebních sálů. Nosná konstrukce byla navržena z oceli. Ještě před zahájením stavby zasáhla viditelná ruka centrálně řízeného hospodářství a ocel pro tuto stavbu se nenašla. Mezi projektanty tehdy kolovala hláška „je to proto, aby bylo dost oceli na kanóny“.
Tím skončil první pokus o stavbu pankráckého mrakodrapu.
První křemíková revoluce.
Statici tehdy prováděli výpočty na logaritmických pravítkách a ručně je zapisovali. V té době se blížil konec éry klasické statiky. Vynálezy z amerického Silicon walley se v podobě stolních kalkulátorů dostaly v sedmdesátých létech také do české kotliny. Usnadnily, zrychlily a zpřesnily inženýrské výpočty a logára mají od té doby cenu nanejvýš pro sběratele.
Stavba nejvyšší budovy v Česku – druhý pokus.
Projekt byl přepracován a ve statickém řešení byla ocel nahrazena železobetonovým montovaným skeletem se dvěma vnitřními monolitickými věžemi, které tvořily ztužující jádro. Výškové budovy jsou obvykle buďto ocelové, nebo je kombinována ocel s monolitickým betonem. Montovat mrakodrap jako panelový věžák bylo neobvyklé řešení, řečí šachových komentářů „nekorektní novinka v zahájení“. Bylo jistě čirou náhodou, že budovu měl stavět národní podnik Konstruktiva, který měl v pražských Stodůlkách velkokapacitní výrobnu prefabrikátů. Podezřelou statickou koncepci dopracoval a propočítal inženýr Říha. Stavba byla na počátku osmdesátých let zahájena a dostala se do druhého nadzemního podlaží, kde byla pro vznikající poruchy na nosných konstrukcích zastavena. Byl to přímý důsledek diskutabilní koncepce ve spojení s lajdáckým provedením prací.
Tím skončil druhý pokus o stavbu pankráckého mrakodrapu.
Příběh inženýrů.
Stavba je založena plošně, na zdravých břidlicích. Systém monolitických železobetonových desek a masivních stěn tvoří třípodlažní základovou skříň. Její konstrukční návrh a výpočet provedl inženýr Brůha. Po této úspěšné realizaci pokračoval dál v kariéře statika.
Po rozhodnutí investora zbourat nadzemní část rozestavěného mrakodrapu se inženýr Říha rozhodl dobrovolně odejít do světa, kde jsou všechny výpočty bezchybné. Na nedávném setkání pražských inženýrů se v diskuzi začala řešit absurdní otázka, co způsobilo konec inženýra Říhy. Pracovní neúspěch? Manželské neshody? Nebo snad doživotní následky toho, že jako jediný přežil vyhlazení obce Ležáky nacisty, skryt pod pytli s obilím ve mlýně?
Stavba nejvyšší budovy v Česku – třetí pokus.
Projekt byl znovu přepracován. Monolitické nosné jádro bylo propojeno v jeden celek, takže tvoří sto deset metrů vysokou železobetonovou konzolu, vetknutou do základových skříní. Zbývající část konstrukce tvoří ocelový skelet s monolitickými stropy.
V létech 1989 až 1992 byla zcela dokončena nosná konstrukce, bylo rozpracováno opláštění budovy a interiéry.
Československý rozhlas se snažil budovu dostavět i po roce 1989. Po rozdělení Československa se ukázalo, že na stavbu tak velké budovy chybí Českému rozhlasu finanční síly. Došlo k jejímu prodeji soukromému investorovi.
Dělení Československého rozhlasu na Československý (ČsRo) a Český (ČRo) bylo zajímavé pro tehdejší zaměstnance. Přechodu do Českého rozhlasu předcházelo rozvázání pracovního poměru ze strany ČsRo z organizačních důvodů. Následovalo okamžité uzavření nového pracovního poměru s ČRo a vyplacení odstupného ve výši několika měsíčních platů. Po příslušné výplatě se pracovníci bez s rozptýlili v okolních hospůdkách, zatímco ti se s jim jenom tiše záviděli.
Tím skončil třetí pokus o stavbu pankráckého mrakodrapu.
Osobní vzpomínky.
Na stavbě jsem pracoval v období třetího pokusu i já. V jaké pracovní pozici? Jednou se za mnou na stavbě otočili dva dělníci a já zaslechl otázku: „kdo je to?“ – „šéf dozorů“. To se mi líbilo, byl jsem tedy šéfem dozorů na Pankráci.
Léto 1992, fotili jsme se na stavbě s dcerkou.
V pozadí je na fotografii zachyceno bednění monolitického jádra – "bednící plenty". Byly vyrobeny zámečníky a tesaři na stavbě. Moderní systémová bednění v Čechách teprve začínala.
Druhá křemíková revoluce.
V polovině devadesátých let přešli projektanti od rýsovacích prken k počítačům. Výkresy a výpočty se od té doby provádí na PC a běžně se předávají elektronicky. Skončilo období logár a rýsovacích prken, se kterými pracovaly předchozí generace inženýrů.
Stavba nejvyšší budovy v Česku – dokončení.
Nový majitel, soukromý investor, využil stávající nosnou konstrukci a budovu rozšířil.
Schodiště, původně umístěná před mohutnými monolitickými stěnami ve štítech, byla přemístěna do vnitřku budovy. Vzrostl počet výtahů, ale většina z nich jezdí jenom do některých pater. Budova po přestavbě zajisté splňuje všechny bezpečnostní požadavky, ale unikátní únikové cesty byly zrušeny. Zřejmě vliv neviditelné ruky trhu.
V současné době je stavba před dokončením, probíhají dokončovací uživatelské úpravy.
Doba výstavby.
Doba výstavby od počátku technického projektu v roce 1962 do dokončení stavby v roce 2009 trvala bezmála půl století. To je hodno zápisu do Guinessovy knihy rekordů!
Do stavby za tu dobu nateklo zhruba 5 miliard korun postupně československých, českých a posléze soukromých.
Například v jižní Číně byly za posledních deset let vystavěny stovky mrakodrapů s výškami několika set metrů.
Existují různé „top listy“ výškových budov. Na čele toho evropského, pro budovy „under construction“, je momentálně několik rozestavěných mrakodrapů v ruské Moskvě.