Jednou během dne jsem se stavil u mojí paní v práci.
Požádala mě, abych vzal domů její deštník. Byl to velký „holák“.
Vydal jsem se na cestu po Praze městskou dopravou.
Tam není nouze o spěch, nervozitu a občasné konflikty.
Jedu na dlouhém eskalátoru z nástupiště, když jsem zezadu ucítil žďuchnutí. Otočil jsem se a pohledná mladá žena mi řekla:
„Promiňte, nechtěla jsem se nechat propíchnout“.
„Já to zkusil, ale nevyšlo to“.
Odpověděla mi úsměvem…
Otočil jsem se zase dopředu. Eskalátor pokračoval v monotónní jízdě.
Uvědomil jsem si, že to byla dobrá příležitost k navázání známosti.
Prostřednictvím deštníku mojí drahé polovičky.