Reklama
 
Blog | Jan Orna

Šumava… hranici přecházejte po půlnoci

Pod vánočním stromečkem jsem letos našel knihu z pera šumavského historika Viléma Hracha, která přináší historická fakta o slavném pašerákovi, známém jako „Král Šumavy“. Autor využívá svou výbornou znalost Šumavy, ale i mnohé dobové dokumenty, jako jsou zprávy a hlášení SNB, usnesení soudů atd.

Hned první odstavec knihy „Chalupská slatˇ“ mě silně zaujal. Cituji z knihy:

„Jak se blížili k bažinaté slati, začal pociťovat ve vzduchu vlhko, jaké bývá někdy po dešti. Průzračná hladiny vody, do které vstupovali, měla na prst pod sebou husté trsy trávy a mezi nimi se modrala hustá kvítka. Na krok stranou hrozila tmavá voda močálu a vycházela odtud zvláštní kořeněná vůně. Před ním kráčela travnatou vodou vysoká postava, bezstarostně, jako po pevné zemi. Zdráhal se na ta modrá kvítka vstoupit, ale musel, protože ta postava pro oba zvolila cestu právě mezi nimi. Snažil se je co nejvíce uchránit, ale marně. Nedařilo se, a tak capal odevzdaně dál za tou postavou, které bezmezně věřil. Byl to jeho táta a až po čase pochopil, že ta modrá kvítka vedla jejich kroky bezpečně k bavorské hranici“.

Kilian Nowotny

Onen táta byl český Němec ze šumavských plání Josef Nowotny, který se živil především pašováním zboží přes česko – bavorskou hranici. Svého synka Kiliana Nowotneho (nar. 1905) táta brával už od devíti let na cesty přes hranice a zasvěcoval jej do tajů svého pašeráckého řemesla.

Chalupská slať – genius loci

Tato slať byla až do roku 1989 nepřístupná, protože se nachází v tehdejším „pohraničním pásmu“. Od té doby ji navštěvuji každoročně, procházka ze silnice (Kvilda-Borová Lada) po dřevěném chodníčku až k jezírku na mě dýchá jakýmsi „geniem loci“.

Vzpomínka na Chalupskou slať se mi vybavila i v daleké Brazílii, při pochodu k vodopádům na řece Rio de Iguaçu:

„Lávka mi připomíná chodníček na naší Šumavě. Cílem tady ale není Chalupská slať. Za zelenou hranou vegetace už je vidět oblak vodní tříště nad vodopádem.“

-viz https://orna.blog.respekt.cz/na-trojmezi-brazilie-argentiny-a-paraguaye/

 

Režim po roce 1948

 

označoval schopné a úspěšné lidi za zločinecké živly, kradl jim majetek a šikanoval je. Moci se postupně zmocňovali stoupenci nového režimu bez ohledu na jejich schopnosti. Nastalo tak zaostávání Československa za svobodným světem euroamerického prostoru s jeho demokratickými principy. S následky se v naší republice potýkáme dodnes.

 

V knize je popsána celá řada tragických případů lidí, které se udály po roce 1948. Popis děje v knize je často nepřehledný, podle mého názoru nejsou srozumitelně odděleny jednotlivé příběhy lidí. Často jsem se v ději trochu ztratil, ale konec je vždy obdobný: lidské tragédie.

 

Knihu by si podle mého názoru neměl nechat ujít žádný z milovníků dnešní Šumavy.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama