Reklama
 
Blog | Jan Orna

Velké výročí

Dnešní den je vzpomínán jako výročí ukončení první světové války. Státy Dohody (Spojené státy americké, Spojené království, Francie,Itálie, Japonsko a další země) porazily osamocené Německo. Příměří mezi Německým císařstvím a Dohodou bylo podepsáno 11. listopadu 1918 nedaleko Compiègne, čímž první světová válka oficiálně skončila.

Naši vojáci v Rakousko-uherských uniformách se také zúčastnili bojů. Ztráty na životech byly velké, téměř v každé naší vesnici je památníček věnovaný padlým.

 

Památník v obci Leletice

 

Na tomto památníku jsou zvěčněna jména jedenácti padlých vojáků: Jan Krajský (padl v roce 1914), Josef Jeníček (1914), Václav Kočovský (1915), Václav Viktora (1915), Adolf Orna (1916), František Zíka (1917), František Hudeček (1918), František Šefrna (1918), František Převrátil (1918), Josef Kocourek (1918) a Václav Kříž (1915).

 

IMG_0880 IMG_0881

 

Leletice tehdy patřily do kraje Plzeňského, okresní hejtmanství Blatenské

 

blatHejt_5

 

Mapa z roku 1900

 

Dnes patří Leletice do Středočeského kraje, okres Příbram

 

Podle mého názoru by stálo za to, aby historický odbor Ministerstva obrany z pietních důvodů zavedl evidenci všech těchto památníků a vypracoval příslušný katalog.

 

Ze sledování výročí oslav ukončení Války světové (jak je uváděno na některých památnících) v našich médiích mám totiž dojem, jakoby se na tyto padlé pozapomnělo.

 

Pan Adolf Orna byl mým dědou a padl v boji, zasažen nepřátelskou kulkou. Stalo se to v Rusku, u města Orel. Tyto a další podrobnosti jsem se dozvěděl v šedesátých létech, když jsme se s otcem setkali s jeho spolubojovníkem ze stejné vesnice, který přežil válečné události a vrátil se domů.

clanok_foto.jpg

Děda Orna byl mlynář a do války odjel ze svého mlýna.

Bylo to roubené stavení, vodní kola byla poháněna vodou z náhonu a mlelo se mlýnskými kameny uspořádanými do „českého složení“. Alespoň tak si to pamatuji z tátova vyprávění.

Po válce se moje babička stala majitelkou tohoto mlýna a jako mlynářka byla úspěšná. Znárodnění tohoto majetku si pamatuji už i já, ale to je jiná historie…

 

P.S. Hukot vody z mlýnského náhonu se mi překvapivě vybavil při pohledu na vody padající do propasti „Ďáblova jícnu“ v daleké Brazílii.

 

http://orna.blog.respekt.cz/na-trojmezi-brazilie-argentiny-a-paraguaye/

 

Reklama