Jak na to
K sepsání žádosti o důchod je zapotřebí řada dokladů. Dva z nich mi daly zabrat, než jsem je v zásuvkách nalezl. Vybavily se mi při tom vzpomínky na dávné události.
Maturitní vysvědčení
Naposledy jsem je potřeboval před půlstoletím při zápisu na ČVUT.
V roce maturity našeho ročníku se konal 3. ročník Fyzikální olympiády.
Ze SVVŠ (gymnázium se tehdy nazývalo „SVVŠ“ – střední všeobecně vzdělávací škola) Na Zatlance jsme z celopražského kola postoupili do celostátního (konalo se v dubnu 1962 v Brně) tři. Bylo to zásluhou našeho profesora fyziky, který dokázal fyziku učit a přitom nenudit; bavil se s námi při hodině třeba o tom, jak dopadne hokejové mistrovství světa.
Matematiku učila profesorka Bláhová alias Dajána a její sexepíl bránil studentům v řádném soustředění.
Profesor češtiny používal neotřelé metody výuky. Na téma hrdinství například řekl, že ve druhé světové válce nebyl rozdíl mezi hrdinstvím ruského či německého vojáka.
Vojenská knížka
Srpen 1968. Jako čerstvý voják základní služby – „absolvent“ – se vracím se svojí rotou z „přijímače“ kdesi v pohraničních hvozdech do své posádky. Je večer, kasárna jsem ještě nestačil ani poznat, a píše se datum 20. srpna 1968. Krátce po půlnoci mne budí jakýsi rozruch a slyším dozorčího, jak na chodbě křičí „Rusi sú tu!“ Následovalo rychlé svolání vojáků z povolání, pamatuji si, jak nocí znělo: „Páskujte vostrý!“, „Jakmile uvidíte cizí vojáky, střílejte na nohy!“ Vyfasoval jsem samopal z „nedotknutelných zásob“. Velitel nechal potom celou posádku nastoupit a oznámil nám, že naše republika byla napadena cizími vojsky. Řekl, že jsme na vojně proto abychom bránili Československo ze všech stran, nejenom ze Západu a vyhlásil kruhovou obranu kasáren. Na závěr řekl, že spojení s Prahou je přerušeno; pokud s jeho rozhodnutím někdo nesouhlasí, ať jej na místě zastřelí.
Zaujal jsem pozici kdesi v prostoru vojenského útvaru. Jeden z mazáků si všiml, že nemám žádné zásobníky se střelivem: „absíku, požičám ti dvoch svojich zásobníkov“. Tak jsem tu noc a ještě několik hodin dopoledne žil v domnění, že bojuji za Československo. Návrat k realitě byl poměrně rychlý, „kontráš“ prý volal do Prahy a okupační vojska naši posádku objela, aby se vyhnula střetnutí.
Když jsem odcházel do civilu, dostali moji rodiče dopis od tohoto velitele
O několik měsíců později byl tento voják z armády vyhozen.
V průběhu dalších let následovala řada vojenských cvičení; pro inženýra – ženistu je stavba mostu v době míru osvěžující záležitost: nezajímá vás co to všechno stojí, nemusíte řešit požadavky ekologů ani starostů atd.; je to čistá technika.
Vojáci se mi neozvali již více než dvacet let; přepokládám že mě vyřadili ze své evidence, ale zapomněli mi to napsat…
o životě „v důchodu“
jsem si představoval, že budu mít spoustu volného času. Zatím to dopadá úplně naopak, pokračuji v zaměstnání ve stavební firmě a navíc se na mně neočekávaně navalila vlna dalších úkolů. Například uzavřít smlouvu s Rybáři na pronájem zděděného rybníka, obnovit smlouvu se Zemědělci na pronájem polí, zajistit nutnou opravu rodného mlýna. Jsou i drobné úkoly: obžínat doubky, aby je „bylinné patro“ nezadusilo. A do toho všeho „Obnova katastrálního operátu“: pozemky dosud vedené v PK (stanovujícím pouze hranice vlastnictví) jsou převáděny do KN (stanovujícího navíc druh pozemku, způsob využití a způsob ochrany). Pozemky na stejném půdorysu tak mění svoje hranice a čísla. Díky přesnému výpočtu výměr výpočetní technikou dochází i ke změně výměr – jsou to prakticky bezvýznamné malé změny, ale jsou to „jiná čísla“. Papírová vlna se tak změnila v papírové cunami. Co tě nezabije, to tě posílí.
Rodinné větve
Srpen 2010. Vědecká větev byla v CERNu. S mateřskou větví jsem byl na dovolené na Šumavě. Čtyři lidé na třech kolech. Vnuci žijí s mámou a s péčí babiček a tety, učitelek ve škole a tet v jeslích. Tátové zmizeli za obzorem, ostatní dědečkové jsou na pravdě Boží. Tak je to na mně, jsem děda a jediný mužský v jejich okolí. Na Šumavě jsme si to užívali. Modrava, Březník, Černá hora, prameny Vltavy (i ten „nový“ s přístupem po impozantních dřevěných schodištích ve svahu Černé hory), Gross Arber V SRN, Poledník (Mittagsberg), hrad Kašperk (kašperští jej koupili před staletími a potom nechali schátrat v dnešní hojně navštěvovanou trosku).
Roklanský potok
Hamerský potok
Kašperk
na kultovním Březníku, v pozadí Luzný (Lusen) 1373 m/m
na Poledníku (Mittagsberg )1315 m/m
Na Velkém Javoru (Gross Arber, SRN) 1456 m/m
Děda pózuje na Bavorské cestě
Kondiční sport
Povšiml jsem si, že dcerka chodí běhat s jakousi černou krabičkou, „to je majkouč“ pravila. Jsou v ní ukryté délky běhu, časy a tepové frekvence. Po tréningu to doma připojí k internetu a dostane rady k dalšímu běhání. Zadala tam moje současné časy s tím, že se připravuji na závod na 10 kilometrů (Běchovice). Majkouč mi odpověděl: „Zkuste nejprve závod na pět kilometrů“.