Vystudovali jsme v šedesátých létech. Výkresy se tehdy kreslily tužkou či tuší na rýsovacích prknech, výpočty se psaly tužkou na papír. Projektování na počítačích v AutoCadech, výpočty prováděné pomocí speciálních programů rovněž na počítačích – takový budoucí vývoj tenkrát předvídal málokdo.
Někteří po 21.srpnu 1968 opustili Československo.
„Jel jsem po 21. srpnu 1969 navštívit bráchu do SRN. Bohužel to byl první vlak po zákazu výjezdů na Západ. O půlnoci nás v Chebu vysadili a museli jsme se vrátit do Prahy. Původně jsem se chtěl vrátit zpátky, tohle mně však tak nas.alo, že jsem se rozhodl utéct.“ A náš kolega, který je od té doby v Rakousku úspěšným projektantem mostů a dopravních staveb, líčí podrobnosti dobrodružného útěku do této země přes Slovinsko a Itálii.
„Já jsem to stihl ještě v době, kdy to bylo povoleno. Protože jsem se v požadované lhůtě nevrátil, byl jsem v nepřítomnosti odsouzen ke dvěma rokům vězení“. Tento kolega potom pracoval jako stavební inženýr v Nigérii a několika dalších zemích. V současnosti pracuje v jedné západoevropské zemi na úřadě obdobném našemu „Ředitelství silnic a dálnic“ jako vedoucí odboru. Další působí například v Kanadě, USA a celé řadě dalších zemí.
„V Americe jsem pracoval na stavbě tunelu jako technik. Autem jsem to měl na staveniště 10 minut, hodně Američanů ale dojíždělo až 3 hodiny, směny byly 12 hodinové. Tito lidé žili jenom o víkendech. Říkali: dokončím tento kontrakt a pak si odpočinu. Většinou však následuje hned potom další kontrakt…Je tam všechno hodně rychlé – jeden z tamních techniků přišel za vedoucím, že má možnost nového kontraktu na druhém konci země (práce ve zničeném New Orleansu). – „O.K. žádný problém“ dohodl se s ním vedoucí. Po několika měsících se zase vrátil zpět. Bez problémů se ihned zapojil do práce.
Debatovali jsme také o vývoji v technickém vysokém školství. V současné době je trend takový, aby co nejvíce lidí získalo vysokoškolské vzdělání. Tomu napomáhá i zavedení dvoustupňového studia – bakalář a magistr (inženýr). Tato cesta zřejmě vede k určitému snížení celkové úrovně odborného vzdělání. Manažeři ve stavebnictví s tím nemají žádný problém – těžiště jejich zájmu spočívá v současnosti především ve dvou oblastech: jednak mít zakázku řádně právnicky ošetřenou počínaje výběrovým řízením, přes vlastní smlouvy o dílo až po jeho předání a záruky, jednak ji mít dobře finančně vykalkulovanou. Kvalita projektů a prací, snad i pod vlivem dojmu, že všechno zvládnou počítače, se předpokládá jaksi automaticky jako tak trochu vedlejší záležitost.
Jídlo i víno nám chutnalo, takže po dlouhém sobotním večeru se ráno zhruba čtyřicítka českých inženýrů (asi čtvrtinu z nás tvoří ženy) rozjela zase domů.
P.S. Na téma „ČVUT“ viz též zápisek .