Patřím ke generaci těch českých inženýrů, která vystudovala v období „the old good sixties´“, náš ročník promoval na ČVUT (dnes se často používá zkratka CTU = Czech Technical University), stavební fakultě, konstrukčně – dopravním směru. Mnozí z mých kolegů po srpnu 1968 emigrovali. Ti, kteří emigrovali do U.S.A., se tam vesměs velice dobře uplatnili, někteří jsou majiteli tamnějších stavebních firem atd. Jak je to možné, když v našich studijních indexech byly zapsány i zkoušky z takových předmětů, jako jsou „Politická ekonomie“, „Filozofie marxismu – leninismu“ a „Vědecký komunismus“?
Tak tedy za prvé: Úroveň školy byla po odborné stránce na tehdejší dobu špičková. Geologii přednášel akademik Quido Záruba (tento syn portugalské matky a českého otce je dnes zvěčněn na pamětní desce umístěné na budově v Trojanově ulici č.13 v Praze jako „zakladatel české inženýrské geologie“). Ocelové mosty přednášel a katedru ocelových konstrukcí vedl profesor Antonín Schindler, hlavní statik Žďákovského mostu. Matematiku učil doktor Karel Rektorys podle své učebnice z roku 1961. V 90.létech tuto vysokoškolskou učebnici přepracoval, znovu vydal jako „Přehled užité matematiky I a II“ a dílo o 750 + 850 stranách se m.j. stalo v anglickém překladu oficiální studijní příručkou na Massachusetts Institute of Technology v U.S.A. A tento výčet by mohl dále pokračovat.
Za druhé: většina z nás se naučila obstojně alespoň jeden světový jazyk, většinou angličtinu. Asi vliv uvolněné atmosféry té doby a rock´n rollu na naši generaci.
Za třetí: v angažmá našich inženýrů za „velkou louží“ se projevilo něco, co vidíme také v ledním hokeji: schopnost improvizace, třeba v obtížných situacích při výpadku nějaké dodávky, neočekávaném technickém problému, atp. To bylo to „něco“, proč se dobře uplatnili.
Na mnohých tamních technických univerzitách uznávají náš titul inženýr pouze za ekvivalent bakaláře. Je to nedorozumění, které vyplývá z pochopitelné neznalosti našeho prostředí včetně jeho historie. Pedagogové na ČVUT jsou stále na vysoké odborné úrovni. V současné době se náš vysokoškolský výukový model transformuje podle anglosaského vzoru na dvoustupňové studium bakalář – magistr. Studijní plány se proto mění na takto strukturované studium a dosud probíhá jejich „dolaďování“.
Kontakt se současným děním udržuji také díky tomu, že moje mladší dcera studuje na ČVUT, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské a starší dcera studium na této fakultě již dokončila a působí tam i nadále.
Úroveň Českého vysokého učení technického v Praze je podle mého názoru srovnatelná s úrovní amerických technik, nazývaných tam „technologickými univerzitami“. Na řadě je nyní naše ministerstvo školství, aby začalo s nápravou situace. Odstranění tohoto problému je nejspíše pouze otázkou času, napomohou také styky mezi vysokými školami obou států.
P.S. Před časem jsem se na jedné odborné konferenci setkal po létech se spolužačkou z ČVUT, špičkovou projektantkou – mostařkou. Kromě informací o našich rodinách a dětech přišla řeč také na práci. Vyšlo najevo, že tato žena je již v důchodu. A jako „aktivitu třetího věku“ si zvolila „praxi“ na Tchaj – wanu, kde pracovala rok v tamnější projekční mostařské kanceláři. Dostala se tam díky kontaktu s jedním z našich spolužáků, emigrantem z 68´, který tam také pracoval. Tehdy se právě vrátila zpět domů a o tomto svém působení uveřejnila zajímavý článek v odborném časopisu. Nezbývalo mi, než konstatovat: „Teda Olino, tos´ mi nasadila laťku pro aktivity třetího věku dost vysoko“.