V současném českém sportu probíhá neblahý jev, kdy už i u sportovců v nejmladších věkových kategorií je kladen důraz výhradně na výkonnost. Bohužel se na tom podílí i přístup sportovní redakce České televize. Například v reportáži z letošního 123.ročníku běžeckého závodu Běchovice – Praha byly záběry ze závodu na in-linech a z mistrovského závodu (ženy startovaly společně s muži). Zcela chyběly záběry na „běžecký štrúdl“ běžců -„hobíků“, kterých bylo na startu několik tisíc. Podle mého názoru je to poplatnost současnému trendu „výkony za každou cenu“.
Osobní vzpomínka: na „Běchovicích“ v roce 1978 byl nedaleko po startu kameraman Československé televize s kamerou upevněnou na stativu. Jeho pomocník stál vedle a volal na nás, běžce, ať dáme pozor. Tak jsem si dovolil malou legrácku, hnal jsem se přímo na kameru a v poslední chvíli se vyhnul. Večer dávali v televizi reportáž z „Běchovic“ a viděl jsem se, jak upaluju přes celou obrazovku. Zaběhl jsem tenkrát čas 41:23 a v mé kategorii to znamenalo umístění zhruba v první třetině. Pro zajímavost jsem před několika roky vyhledal běžce v téže kategorii s obdobným časem. Byli v horní desetině startovního pole…
Vrátím se ve vzpomínkách do 70tých let: sport, i ten vrcholový, nebyl ještě tak zkorumpovaný jako je tomu v současnosti. Jako příklad z té doby bych uvedl příběh Karla Schranze, trojnásobného mistra světa v alpském lyžování. Tento závodník například čtrnáctkrát vyhrál v závodě Arlberg-Kandahar, čtyřikrát na Laubernhornu a třikrát na Hahnenkammu.
Před olympiádou 1972 v Sapporu se stal Schranz aktérem aféry, kdy předseda Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage zveřejnil fotografii, na níž rakouský sjezdař pózuje za finanční odměnu v reklamním tričku. Označil ho kvůli tomu za profesionála a inicioval hlasování exekutivy MOV, které poměrem hlasů 28:14 vyloučilo Schranze z olympiády.
Kam vede současný sport vláda „peněz až na první místě“ jsme viděli na posledním atletickém mistrovství světa. Svěřit uspořádání tohoto podniku zemi, kde jsou nevhodné klimatické podmínky a kde je divácký nezájem o atletická klání, to vyžaduje velkou míru morální otrlosti.
Tristní výsledky naší výpravy v Dauhá by se měly stát podnětem k zamyšlení pro vedoucí atletické funkcionáře.
Podle mého názoru se v naší lehké atletice projevuje také nezájem velké části mladé generace o sportování. Z malého počtu zájemců se budou těžko vychovávat mistři.