Matematický aparát vytvořený v baroku prošel v průběhu staletí vývojem a prohlubováním myšlenek. Jako „vyšší matematika“ je jedním ze základů (nejenom) přírodních věd i v současnosti.
V oblasti sportovní výkonnosti je běh prostředkem k získání základní kondice, na které je možno budovat nadstavbu specializovaného sportovního treningu. Podobně v oblasti vzdělání je základem pro další studijní specializaci pochopení myšlenek matematiky. Je tomu tak proto, že abstraktní myšlenkové konstrukce jsou zde uvedeny v „krystalicky“ čisté podobě, bez dobových výkyvů v politických názorech či v tendencích například uměleckých směrů.
Například derivace matematické funkce vyjadřuje v podstatě „velikost změny“. Derivace konstanty se proto rovná pouhé nule. Derivace například sinusoidy je cosinusoida. [V počátku souřadnic je hodnota sinu nulová, ale sinusoida zde má největší „sklon“. Velikost její změny zde dosahuje maxima, hodnota cosinu v počátku souřadnic je proto rovna jedné. Pro hodnotu nezávisle proměnné π/2 dosahuje sinusoida největší hodnotu (rovnou jedné), a protože zde má tato křivka vrchol, je zde její změna nulová – a proto je zde hodnota cosinu rovna pouhé nule.] Výše uvedená abstraktní myšlenková konstrukce je základem pro nejrůznější praktické aplikace – například teorii kmitání, potažmo dynamiky, třeba stavebních konstrukcí.
Na gymnáziích by se podle mého názoru měli studenti seznámit alespoň se základními mechanizmy vyšší matematiky – s derivací a integrálem. Domnívám se, že pro budoucí studenty humanitních směrů je to postačující rozsah, maturita z tohoto předmětu by měla být povinná.
Na školách technického zaměření je otázka, do jaké hloubky má být matematika probírána. Jednostupňové inženýrské studium bylo výběrovou záležitostí, téměř veškerá látka z matematiky se probrala v prvních dvou ročnících a matematika fungovala současně jako „síto“, nezanedbatelné procento studentů v této fázi školu opustilo.
Současný přechod na dvoustupňové studium bakalář – magistr má mimo jiné také umožnit získat vysokoškolské vzdělání většímu procentu populace. Jak přitom poskládat studium matematiky na technicky zaměřených školách je jedním z dosud nedořešených problémů, který provází toto přechodné období.
Základy moderního českého školství byly položeny v období vlády císařovny Marie Terezie v druhé polovině osmnáctého století. Byl to systém tak úspěšný, že až do poloviny dvacátého století jsme byli na špičce, přinejmenším v Evropě. Od té doby došlo k celé řadě školských reforem, poplatných politickým změnám: postupný nástup dvou totalitních režimů, následovaný přechodem k demokratickému politickému systému.
Neměli bychom dopustit, aby se v „hektice doby“ zapomnělo na význam jednoho z pilířů vzdělanosti – matematiky.