Kniha je rozdělena na kapitoly – jednotlivé týdny běžecké přípravy.
V „Prvním týdnu“ jsou čtenáři rozděleni do kategorií podle výkonnosti, počínaje AZ (absolutní začátečník), přes Z (začátečník), V (víkenďák) až po S (sporťák). V první chvíli jsem se zaradoval – s maratonským časem třiatřičtvrtě hodiny patřím do kategorie S! Bohužel vzápětí jsem si uvědomil, že v této kapitolce není řeč o času „PB“ (personal best) ale „SB“ (season best). Zatímco v televizních reportážích z atletických závodů jsou rozdíly mezi PB a SB vteřinové (a někteří borci mají dokonce PB rovno SB), u mně je SB asi tak o dvě hodiny horší než PB (kterého jsem dosáhl někdy před třiceti roky). Takže pohlazení mého ega se v tuto chvíli nekonalo a správně jsem se zařadil do kategorie AZ. Hned na další stránce se ukázalo, že to má i své kladné stránky: zatímco chudáci S budou hned od počátku obden běhat, já se jako AZ mohu těšit z chůze a trenigový plán tak budu lehce plnit!
Celá desetiletí běhám v sepraných bavlněných tričkách. Jejich trvanlivost je neuvěřitelná, v některých jsem běhal už při školním tělocviku. Ve „Druhém týdnu“ jsem se dočetl že to je docela špatně, protože ta jedině správná jsou ze speciálních syntetických materiálů. Následující odstaveček o podprsenkách sepsala zkušená běžkyně. Ještě že nejsem ženská, určitě bych zjistila, že se svojí podprsenkou nemám ňadra pro běhání řádně podepřena a pro svoje velké prsy mám příliš úzká ramínka.
„Třetí týden“ začíná odstavcem „Kdy začít běhat… a kdy skončit?“ Píše se tam, že běhat se dá zhruba do šedesátky. Takže treningové plány v následujících kapitolách – týdnech jsou určeny mladším a jejich studium mohu tedy s klidem vynechat. Jak dál? Nejspíš budu pořád „dávat“ své oblíbené lehké klusy tak jako dosud.
Mám doma celou řadu takových knih – třeba Kenneth H. Cooper: „Aerobní cvičení“ (Praha 1980), nebo Emil Dostál: „Běh pro zdraví“ (Praha 1981). Jsou také plné tabulek a návodů k treningům. Přiznám se, že jsem je vždy jenom založil aniž bych měl trpělivost dočíst je až do konce. A sportoval jsem stejně po svém.
Regálek v mé knihovničce je přeplněný podobnými publikacemi, desítkami tištěných výsledků „Běchovic“ a podobnými tiskovinami. Při snaze zařadit tam tuto útlou brožurku jsem zjistil, že to nějak nejde, zkrátka už se tam nemůže vejít. Manželka, která občas dělá pořádek v celém bytě, nikdy tento můj „archiv“ nevyhodila. Asi k tomu neměla dost odvahy. Já zase neměl dost odvahy jí o to požádat, nebo to dokonce udělat sám. Podobné je to s tričky z běžeckých akcí – po desítkách startů na Běchovicích, maratonech a podobných akcích zabírají neuvěřitelný objem v šatní skříni. Teď cítím, že přišla ta správná chvíle trochu v našem bytě uklidit – trika položím venku k popelnicím, někomu potřebnému snad ještě poslouží a tiskoviny se pohodlně vejdou do kontejneru s tříděným odpadem. K rozhodnutí mne nakonec přivedla až tato kuchařka. Uskutečnit to samozřejmě není lehké a musím se s tím nějak vyrovnat. Nejprve se s manželkou trochu napiji na kuráž. Takže výsledek nákupu nové knihy o běhání je ten, že odcházím koupit láhev Irish Whiskey.