Ohlédnutí za minulostí a zhodnocení současnosti.

1968 Jako čerstvý voják základní služby – „absolvent“ – se vracím se svojí rotou z „přijímače“ kdesi v pohraničních hvozdech do své posádky. Je večer, kasárna jsem ještě nestačil ani poznat, a píše se datum 20.srpna 1968. Krátce po půlnoci mne budí jakýsi rozruch, a slyším dozorčího, jak na chodbě křičí „Rusi sú tu!“ Následovalo rychlé svolání vojáků z povolání, velitel nám stručně oznámil, že jsme na vojně proto, abychom bránili Československo ze všech stran, nejenom ze západu, a oznámil nám napadení cizími vojsky s tím, že vyhlašuje kruhovou obranu kasáren. Pamatuji si, jak nocí znělo: „Páskujte vostrý“. „Jakmile uvidíte cizí vojáky, střílejte na nohy!“ Vyfasoval jsem samopal z „nedotknutelných zásob“ a zaujal pozici kdesi v prostoru vojenského útvaru. Jeden z mazáků si všiml, že nemám žádné zásobníky se střelivem: „absíku, požičám ti dvoch svojich zásobníkov“.- Tak jsem tu noc a ještě několik hodin dopoledne žil v domnění, že bojuji za Československo. Návrat k realitě byl poměrně rychlý, „kontráš“ prý volal do Prahy a okupační vojska naši posádku objela, aby se vyhnula střetnutí. Velitel byl později vyloučen z armády a pokud je mi známo, pracoval kdesi jako pomocný dělník.

29. 11. 2006 17:11

1939

Tuto dobu znám pouze z vyprávění svého otce, narukoval za mobilizace proti hitlerovskému Německu k posádce do Benešova u Prahy. Všichni vojáci byli plni odhodlání bojovat za obranu Československa – další vývoj je všeobecně známý a v hlavních rysech podobný konci uváděnému v předchozím odstavci.

1915

V první světové válce byli do bojů masově nasazeni v barvách Rakousko-Uherské armády také češi. Ztráty byly ohromné a dosud je připomínají četné pomníčky v našich městech a vesnicích. V této válce padl také můj dědeček p.Adolf Orna – je zvěčněn na pomníčku v obci Leletice na Příbramsku.

Současnost.

Současně se zrušením povinné základní vojenské služby je ražena teorie, že se již přežilo bránění území vlastního státu. Výsledkem je situace, kdy Česká republika má nepočetnou armádu tvořenou vojáky – státními zaměstnanci, kteří v intencích současné teorie jsou v rámci aliance, jejímiž jsme členy, nasazováni do bojů často třeba na druhém konci světa. Nic proti tomu, ale kdo má jistotu, že poměry v Evropě se nevrátí do starých kolejí národnostních třenic a válek? Nebo že nebude nutno zase postaru bránit se zbraní v ruce území svého státu (a doufejme že bychom přitom nedopadli podobně jako ve „Večerníčku o hajném Robátkovi“ králík Šuchaj, který velel zaječí armádě – ale pouze do okamžiku, než se objevila liška) třeba proto, že nějaká vojska budou „postaru“ dobývat cizí území? Potom by bylo nutno vyhlásit všeobecnou mobilizaci – ale povoláni by byli samí nevycvičení jedinci ( a objevil se názor, že z důvodu rovnosti pohlaví by to byly i ženy). Jsou někde pro takovou situaci uloženy zbraně, připraveny prostory a mobilizační plány? Obávám se, že nikoliv.

Souhlasím s názorem, že v tzv. socialistické armádě bylo hodně zbytečné buzerace a flákání, ale základní návyky nutné pro válečné události si „záklaďáci“ přece jen do života odnesli. Jako příměr uvedu situaci, že se vojáci budou učit plavat.-„vidíte to paní? Ti vojáci se celý den válejí na plovárně a nic nedělají“- bychom možná zaslechli od kolemjdoucích. Byla by to pravda, ale rozdíl by se ukázal, kdyby byli nuceni naskákat do hluboké vody: ti co se „váleli na plovárně“ by se zachránili plaváním, ti bez plaveckého výcviku by se bohužel utopili.

Takže jak je to s tím bojováním Čechů?