Autor eseje v textu uvádí, „že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je asi 0,038 procenta objemu a roste naší zásluhou o 0,0002 procenta ročně“.
V hrubém přepočtu tohoto nárůstu objemu na množství (hmotnost) vychází, že každým rokem přibývá „naší zásluhou“ v atmosféře Země zhruba 10 miliard tun kysličníku uhličitého. To však autorovi nebrání, aby v celém textu zpochybňoval účinek tohoto jevu na nárůst energie (teploty) v atmosféře Země.
V textu příspěvku jsou poskládány velmi různorodé údaje: počínaje kosmologickými úvahami o stáří vesmíru, přes exkurz do zákonů nebeské mechaniky až po volně nahozená „fakta“ o již zjištěném vývoji oteplování.
Z jakého pramene čerpá autor informaci, že v posledních 25 letech docházelo k oteplování pouze na severní polokouli, a nikoli na jižní? V závěrečné zprávě „Mezivládního panelu pro klimatickou změnu při OSN“ (viz www.iht.com/climate) jsou uvedeny grafy, které ukazují, že v průběhu 20. století došlo k oteplení jak na severní, tak na jižní polokouli.
Autor rovněž neuvádí pramen, který by podpořil tvrzení, že „mezi lety 2003 a 2005 se ochlazovaly světové oceány, a od 30. let se ochladilo Grónsko“. V textu jsou uvedena ještě další podobná tvrzení, přičemž všechna mají jedno společné: zpochybňují oteplování planety.
V závěrečné části textu autor spekuluje o důvodech, které vedou klimatology ke snaze produkovat senzační zprávy. Je to způsobeno jednak soudobou skupinovou psychologií – například názory „nepřehlédnutelné skupiny klimatologů“, jednak bojem o získání financí. Také údajně dochází k „rutinním obviňováním autorů nepohodlných zpráv ze spolčení se zlými ropnými společnostmi“.
Skutečnost je taková, že v závěru jednání „Mezivládního panelu pro klimatickou změnu při OSN“, byl na vědce – klimatology vyvíjen značný tlak ze strany zástupců politiků, zejména z U.S.A. a Číny, aby v závěrečné zprávě byla zdůrazněna nejistota mezi probíhajícím oteplováním a lidskými aktivitami. (viz http://www.iht.com/articles/2007/02/01/news/warm).
Lidstvu se „podařilo“ za posledních dvěstě let změnit složení atmosféry Země – jedná se i o podíly dalších plynů, nejenom kysličníku uhličitého – u něho je však změna nejmarkantnější: zatímco naši předkové dýchali „vzduch“ s přibližně 270 ppm objemu CO2, v současné době vzduch obsahuje zhruba 380 ppm objemu tohoto plynu a jak autor výše zmíněné eseje sám uvádí v textu, roste každým rokem tento objemový podíl o 2 ppm!
Předpokládat, že tento vývoj neovlivní významným způsobem klima a tím i podmínky života na Zemi – k tomu je třeba skutečně „nadstandartní“ dávky optimizmu.
Lidové noviny zaujímají k této problematice jednostranný postoj – například v sobotu 3.února 2007 tam byl uveřejněn kontroverzní příspěvek Petr Macha „Sporná teorie oteplování“.
List se v té době naopak vůbec nezmínil o nátlaku politiků na změkčení závěrečné zprávy „Panelu“ při OSN.
Příspěvek typu eseje Luboše Motla zajisté patří svou kvalitou i náplní do sobotní přílohy „Orientace“ v Lidových novinách. Obdobný prostor by však měl být poskytnut také názorům opačným. A k tomu zatím nedošlo…