In memoriam.
Vzpomínka na osobnosti ze světa silnic, konstrukcí a mostů, se kterými jsem se setkal.
Setkání ve školních škamnách na Českém vysokém učení technickém.
Docentka Keprová.
První zkoušku jsem skládal u ženy, docentky Keprové. Naučila nás, nezralé mladíky všemu… co se týkalo výroby cementu, vápna a vůbec všech stavebních hmot.
Profesor Quido Záruba.
Čtvrtek 231265. V tomto adventním čase jsem složil zkoušku z inženýrské geologie. Šéfem katedry byl profesor Quido Záruba. Jak dnes hlásá pamětní deska na budově v pražské Trojanově 13 „Zakladatel československé inženýrské geologie“. Součástí zkoušky bylo určování šutrů z rozsáhlé sbírky. Jeden z exponátů byl výbrus zkušebního vzorku betonu z konstrukce hráze slapské přehrady (Zárubův bratr je autorem projektu tohoto vodního díla). Vzorek byl natřen krémem na boty a při povrchním pohledu připomínal nerost slepenec. K tehdejšímu studentskému bontonu patřilo tento žertík – chyták znát. Jinak bylo nutno přijít na zkoušku znovu a lépe připraven.
Profesor Antonín Schindler.
Šéf katedry ocelových konstrukcí. Na ČVUT přišel učit ve zralém věku, po dlouhé stavební praxi. Na stavbě Žďákovského mostu pracoval ve funkci hlavního statika. Byl autorem třídílných skript „Ocelové mosty“, zkouška se bůhvíproč jmenovala „Kovové konstrukce a mosty“. Součástí probírané látky byl také Žďákovský most.
Američan v Praze.
Počátkem sedmdesátých let se podařil pražské pobočce „vétéesky“ („VTS“ – vědecko – technická společnost) exkluzivní import – do Prahy přijel doktor Khan, hlavní konstruktér a statik tehdy nejvyšší budovy na světě – chicagského mrakodrapu „Sears Tower“. Jeho přednáška se konala v Emauzích. Na promítaných diapozitivech jsme viděli například výstavbu mohutné základové desky. „Pruty“ výztuže měly v průměru až 10 cm a Američané vyvinuli nový způsob jejich svařování přímo na místě, ve stavební jámě. Výkresy řezů budovou, detailů, popis postupu výstavby, grafy vodorovného zrychlení při kmitání budovy ve vichřici s obalovou křivkou zrychlení, které člověk ještě nevnímá… Posluchači se na chvíli ocitli ve zcela jiném světě, než v jakém žili svoje technické praxe u rýsovacích prken v Československu.
Inženýr Josef Zeman.
Geniální konstruktér, tvůrce Žďákovského mostu. Proslavil se a měl hodně kontaktů v zahraničí. To zřejmě vadilo šéfům jeho (a tehdy i mého) zaměstnavatele. Začali mu házet klacky pod nohy a Zeman nakonec odešel k jiné firmě.
Tenhle dopis pro mě byl dost důležitej. Měl sem pocit, že mě dostal na rozcestí. Doteďka sem věřil, že se dostanu na pár měsíců na zkušenou do ciziny. Teď bylo jasný, že legálně to nepude ani přes známost se Zemanem. Zbejvala eště druhá cesta. Spálit za sebou všechny mosty. Mám vodject za fatou morgánou a možná už nikdy neuvidět svou holku, rodiče, kamarády a známý ani český hospody?
Tak skončil muj britskej sen.