Stalo se při Mohelnickém maratónu před třiceti roky. Když Ivo Domanský tehdy doběhl do cíle, bez ohledu na únavu se vydal zpět na trať, na ono kritické místo. V loňských tištěných výsledcích pražského maratónu je uveden mezi organizátory na pozici „maratónský guru“. Letos jsme se náhodně setkali při prezentaci na rodinný maratón, který se běžel v rámci seriálu „Prague international marathon“ (PIM). Guru ví a zná všechno o běžcích a běhání.
Prezentace.
Probíhala současně jak pro maratón, tak pro čtyřkilometrový minimaratón a dvoukilometrovou vycházku pro zdraví. V jejím rámci zazněl ve Veletržním paláci rock´n roll. Zaplnil halu elánem, optimizmem a pozitivní energií. Pokud by se převedla na kilowatty, bylo by možno vypnout Temelín.
Minimaratón.
Běžci všeho věku, maminky s kočárky, pejsci – to je startovní pole minimaratónu.
Při běžeckých závodech mi obvykle fandí rodinný realizační tým (RRT), dnes jsme si role vyměnili. RRT poběží, já budu v roli diváka a fanouška. Až kolem mne proběhnou po startu, pohodlně dojedu Metrem z Vltavské na Florenc a přejdu do Celetné, kde si na RRT počkám.
U Veletržního paláce to vyšlo
ale do Celetné jsem dorazil pozdě, RRT překvapil svým tempem, a tak jsme se setkali až v cíli.
Pitný režim po závodě dodržoval i ten nejmladší účastník.
Běchovice.
Druhý nejstarší silniční běh na světě, pořádaný bez přerušení od roku 1897. Jenom Bostonský maratón v Americe se běhá o jeden rok déle. Příjezd na závod pokud možno klasicky – vlakem, neopakovatelná atmosféra běchovické návsi před startem, desetikilometrová trať se závěrečným kopcem „hrdlořezákem“ – to jsou kultovní BĚCHOVICE v kostce.
Tyto THUMBS z cíle loňského ročníku patří všem Respektovaným běžcům, kteří poslední zářijovou neděli zamíří na běchovický start.