Dnešní Šumava je zcela v sevření moderní civilizace, síť asfaltových silniček pokrývá celé její území. Autem se po asfaltu dá dojet třeba až do podroklaní, bažinatého území, dříve dostupného jen místním znalcům a pašerákům.
V současné době se projevuje snaha využít toto území především hospodářsky – těžbou dřeva. Tento zájem prosazují samosprávné orgány, starosty obcí počínaje a krajským hejtmanem konče. Současná „Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava“ se snaží těmto tlakům čelit, a jak se jim to podaří ukáže až budoucnost. Vidíme zde schéma obdobné situaci např. v deštných pralesích Brazílie – tlak na jejich hospodářské využití, který má za následek rychlé snižování jejich plochy. Tamní vědci a ochránci přírody jsou navíc zděšeni z toho, že v posledních letech se i dosud nedotčené plochy pralesů počínají měnit a částečně odumírat z důvodů oteplení a sucha klimatu. Další podobný příklad: africká území, kde žije ve „volné přírodě“ místní fauna. Tato volná příroda je pod takovým vlivem činnosti člověka, že se postupně stává spíše rozlehlou zoologickou zahradou. To všechno jsou konkrétní příklady toho, co je umožněno rozvojem rychlé výměny informací, snadnými přesuny lidí, techniky a zboží, zkrátka „globalizací“.
V polovině 14. století dal císař Karel IV. vybudovat cesty spojující území Čech s jihem Evropy – tak zvanou „Zlatou stezku“. Její fragmenty dosud existují i na Šumavě. V současné době zde bohužel dochází k devastaci. Jako příklad uvádím úsek Zlaté stezky mezi turistickými body„Zlatá stezka“(1090m/m) a „Pod Březovou Horou“(1166m/m) nedaleko Filipovy Huti. Podstatná část tohoto úseku byla v létě roku 2005 zcela zničena pojížděním těžkého lesního traktoru „lakatoš“, vlekoucího klády. Dřevo zde, podle varovných cedulek na sloupcích turistických značek, těžila jedna soukromá firma. Bahno hluboké až několik desítek centimetrů a kalné bahnité louže není již možno považovat za historickou stezku, ale je to erozní rýha , zdevastované území. Viz ilustrační foto. Karel IV. se nejspíše obrací v hrobě.
Domnívám se, že by vybrané úseky této středověké komunikace měly být vyhlášeny jako „Národní technická památka“. Potom by se našly peníze na potřebné opravy. Konstrukce této komunikace byla řešena buď prostým urovnáním terénu (tam kde je kamenitý podklad – cesta v takových úsecích vydržela bez většího poškození dlouhá staletí), v bahnitých úsecích byla provedena úprava tehdy dostupnými technickými prostředky – štěrkovými záhozy, promísením zeminy s pískem (dnes známé jako „mechanické zlepšování zemin“ neboli „hliněné stabilizace“), hatěmi apod. Při použití soudobé techniky by náklady na takové práce byly směšné v porovnání s tím, co stát vynakládá např. na budování a údržbu silniční sítě. A projít se či projet na horském kole po takové „lahůdce“ – to by zvýšilo i přitažlivost pro turisty. Nejen pro domácí a ty ze sousedního Německa, ale jezdí sem hodně např. holanďanů, a ti by si nepochybně vychutnali změnu z jejich rovin…