Kolik napadne sněhu?
Sportovní areál v libereckém Vesci má nadmořskou výšku necelých čtyřista metrů nad mořem. Stejně „vysoko“ jsou například některé lesíky na okraji Prahy. Ďáblickému háji vévodí vrch Ládví (359 m), který tvořil v době křídy ostrůvek nad hladinou tehdejšího moře. Košířské Vidoule (368 m) tvořené pískovci ze stejného období, jsou porostlé lesem na severním svahu. Běžkaři se tady, na pražské Modravě leckdy prohánějí na lyžích, když ve vnitřní Praze není již po sněhu ani památky.
Zima před třemi roky byla bohatá na chladné počasí i sněhovou nadílku. Lyžovalo se tehdy v Praze a také ve Vesci. Na tratích letošního mistrovství světa se konaly firemní lyžařské závody. „Team – building“ po česku, rozhodně lepší než připitomělé T-B pořádané v některých nadnárodních společnostech.
Potom následovaly dvě teplé zimy, v nízkých polohách téměř bez sněhu. Dosavadní průběh letošní zimy naznačuje, že se sněhem to snad nakonec vyjde.
Kde se běhají současné „distanční“ závody?
Na běžkách jsem si ve Vesci 2006 mistrovskou trať vyzkoušel. Překvapilo mě, jak je okruh krátký. Na půdorysu zvíci nevelkého lánu pole se běhá přes jeden kopec s údolíčkem. Záběry kamer tak prý pokryjí celý okruh. Závodníci tam ovšem krouží jako cvičené opice. U lyžařských distančních běhů tomu tak dříve nebylo. Ještě na zimní olympiádě ve Squaw Walley 1960 běžel vítěz padesátikilometrového lyžařského maratónu, Fin Hämäläinen dlouhé úseky v podstatě pustým lesem.
A co říci na poslední „novinku“ – závody lyžařů uprostřed města, navíc na nesmyslně krátkých tratích?