Zřícení mostu. Proč právě dopoledne 08.08.08?
Studénka. Na záběrech, které odvysílala Česká televize, bylo vidět spřahující kozlíky,navařené na horních pásnicích hlavních ocelových nosníků. Domnívám se proto, že rozestavěný most byl navržen jako spřažená konstrukce. Ocelové kozlíky zabezpečují spřažení (společné statické fungování) oceli s železobetonovou deskou mostovky, která se betonuje následně.
Mosty tohoto typu se provádějí dvojím způsobem: Montáží „in situ“ (na místě), kdy se na předem připravené montážní pilíře jeřábem postupně osazují jednotlivé montážní díly hlavních nosníků. Po jejich spojení montážními svary a provizorním usazení na mostní ložiska je nosná konstrukce dokončena vybetonováním železobetonové desky mostovky, definitivní aktivací ložisek a odskružením. Most tohoto typu ve fázi dokončené ocelové konstrukce a před vybetonováním spřažené železobetonové desky, je uveden na fotografii v blogu . Montážní pilíře jsou tam provedeny z materiálu „PIŽMO“ (Pilíře ženijní mostní). Tyto pilíře vynikají mimo jiné také velkou stabilitou.
Druhým možným způsobem provádění „spřaženky“ je montáž výsuvem. Ocelová konstrukce se svaří na pracovní ploše poblíž místa přemostění, po výsuvu se dále pokračuje v budování nosné konstrukce stejným způsobem, jaký je uveden při montáži „in situ“. Výsuv ocelové konstrukce je technicky choulostivá záležitost, protože ocelová mostní konstrukce bez spřahující desky je měkká „jako hrachovina“. Proto je před výsuvem nutno jednak provést montážní ztužení vlastní ocelové konstrukce, jednak mít připravené montážní pilíře, které zabezpečí stabilitu během všech fází této montážní operace.
Z trosek zřícené konstrukce je patrné, že montážní pilíře byly provedeny z jakýchsi, pravděpodobně inventárních, trubkových věží. Podle mého názoru důvodem zřícení mostu bylo to, že jejich stabilita nebyla dostatečná. Pilíře PIŽMO by pravděpodobně vydržely i excentricity a imperfekce způsobené vadami na výsuvné dráze. Jejich použití je samozřejmě dražší, než oněch trubkových věží.
A proč k havárii mostu došlo právě dopoledne v pátek 8. srpna 2008? V předchozích tropických dnech byly denní teploty na úrovni 30 stupňů Celsia, ocelová konstrukce měla teplotu ještě vyšší. Noci byly tropické, s teplotami nad 18 stupňů Celsia. V noci ze 7. na 8. srpna se nad naším územím výrazně ochladilo, ranní teploty 8.srpna byly kolem 10 stupňů. Ocelová konstrukce se tedy do rána 8. srpna zkrátila více, než v předchozích dnech. Podepření mostu v té době ještě „drželo“, v konstrukcích trvala rovnováha sil, byť stabilita byla zřejmě již „na hraně“. Když sluneční paprsky začaly dopoledne 08.08.08 konstrukci zahřívat, ta již následné prodloužení nevydržela, excentricity a imperfekce způsobily narušení rovnováhy a vznik t.zv. kinematického řetězu: konstrukce se zhroutila a zaujala nový rovnovážný stav, tentokrát na zemi. Bohužel právě před rozjetým rychlíkovým vlakem.
Vandalizmus pokračuje.
U silnic na blatensku jsou často k vidění „Boží muka“ na žulových soklech. Datována jsou většinou 1866, na paměť obětí prusko – rakouské války. Jedny stály také na kopci nad jihočeskými Kocelovicemi, nedaleko hydrometeorolgické stanice ČHMÚ.
Okolo jezdili například v květnu 1945 v jeepech američtí vojáci ze Lnář do služeb na „checkpoint Bridge at Závišín“ na demarkační linii s Rudou armádou. (Zmínka o kamenném mostě u Závišína je v článku (časopis BetonTKS, 1/2003, str.64).
V prvních srpnových dnech letošního roku neznámí vandalové litinový křížek ze žulového soklu urazili a ukradli. Na fotografii je žulový sokl téměř skryt v trávě.
Z tohoto místa jsou vidět na obzoru brdské vrchy: vlevo Třemšín (827 m/m) a vpravo Štěrbina (753 m/m).
Detail soklu:
Šumava 2008.
Brzy po Listopadu bylo na turistických trasách v bývalém hraničním pásmu vcelku liduprázdno. Češi se rozjeli do světa, nebo alespoň do sousedního Rakouska či Bavorska. Navíc v tomto území chyběly záchytné body, dlouhé kilometry byly jenom „lesní pustiny“.
V poslední době jezdí na Šumavu rok od roku více turistů. Téměř na hraniční „čáře“ vyrostla řada „osvěžoven“: horské hotýlky na Pláních či na Bučině, občerstvení s výstavou na Březníku a další.
V letošní sezóně vzrostlo množství „bajkerů“ natolik, že na horských silničkách a cestách byl téměř nepřetržitý obousměrný provoz.
Lidské mraveniště na Březníku, v pozadí bavorský vrch Luzný (Lusen) 1373 m/m.
Bývalá hájovna na Březníku v kolařském obležení.
Šumavská bajkerská klasika: stoupání na Černou horu (1315 m/m). V pozadí bavorský kopec Velký Javor (Gross Arber) 1456 m/m.
Turistický provoz na Černé hoře. Na jejím východním svahu je prameniště řeky Vltava. Na jižním svahu pramení potok Reschbach, který zde tvoří státní hranici a jeho voda teče dále Bavorskem do Dunaje. V pozadí bavorské kopce Velký Roklan (Grosser Rachel) 1453 m/m a Malý Roklan (Kleiner Rachel) 1389 m/m.
Kuriozity.
Rodiče vezou v přívěsném vozíku za horským kolem kojence. Maminka kojí v zastávkách, například na zahrádce „Šumavské pekárničky na Kvildě“. Potom dítko naloží do vozíku a pokračují ve výletu.
Cyklista středního věku šlape naplno v klesání z Březníku. Ochrannou přilbu má zapnutou – na zápěstí. Pokud by se mu upínací řemínek zamotal do páčky brzdy, byla by to asi první nehoda způsobená ochrannou přilbou.
Majitel „Šumavské pekárničky“ je Moravák. Jeho slivovice je nejchutnější na celé Šumavě. Někdy si dá panáčka i s vámi.
Turistice na Šumavě zdar!
